Odhodlala jsem se konecne sepsat i svuj porod, ktery byl stanoven na 9.3.2007. Prestoze byl dlouhy a vycerpavajici, na jeho konci nas cekalo nase vymodlene miminko, a to nas tlacilo kupredu, s vedomim, ze to proste musime zvladnout... mluvim v mnoznem cisle, protoze tam samozrejme nechybel tatinek... i kdyz...
Nebylo to az zas tak bez problemu, od chvile kdy jsem na testu spatrila dve carky, jsem neprestavala myslet na nase miminko, zacala jsem projizdet veskere internetove stranky, kupovat casopisy a sbirat horu informaci, nikdy me nic tolik nezajimalo jako tohle.. samozrejme. Nase miminko bylo vymodlene a moc chtene... byla jsem stastna jako zelva a tatinek taky.. Je treba rict, ze jsme zili v zahranici , takze jsem otehotnela tam... Pece o budouci maminky tam byla naprosto silena, nedelaji se tam ani tripple testy, a tak kolem 14tt prislo strasne rozhodnuti. Rozhodli jsme se, ze odletim domu do CR, abych byla pod kontrolou, a tatinek si pro nas 24.12 na vanoce prileti, stravime svatky v CR s rodinou a vratime se zpet, kde budeme cekat na porod a pripravime vse pro naseho milacka. A taky se tak stalo. 11.zari jsem odlitala do CR, jak prihodne datum. Nasledovali naprosto silene 3 mesice bez pritele, a tatinka naseho miminka, bylo to stresujici, porad sem plakala, bylo mi smutno, bylo mi vseho lito, bylo mi lito, ze nemuze videt, jak se nas mrnousek na UTZ hybe, jak roste, slyset s ust doktora v 17tt, ze to bude chlapecek, ktereho jsme si tak STRASNE moc oba prali... sedet v poradne a koukat na vsechny budouci maminky a vedle nich sedici patrtnery, koukat na to jak je drzi za ruku a ja tam byla sama... no sama... sama s nasim pokladem pod mym srdickem......
3 mesice utekly, tatinek si pro nas priletel, stravili jsme naprosto prekrasne svatky a novy rok s rodinou a vratili jsme se zpet do Anglie... Tam jsme zacli zarizovat vse potrebne... me se ale zastesklo, uvedomila jsem si, ze tam naprosto nikoho nemam, ze se nemam na koho po porodu obratit s jakou koliv prosbou o radu, ze miminko bude mit babicku a celou rodinu 1700 mil daleko, a ze tam budu UPLNE sama. Nezvladla jsem to a po par dnech na me pritel poznal, ze se neco deje... jen me chytil za ruku a rekl "Ty se chces vratit domu, ze jo " ani jsem mu neodpovedela, jen se mi zalily oci slzama...obejmul me, pohladil brisko.. a druhy den jsme se vraceli. Nebyl cas premyslet, byla jsem ve 33tt.
Ale k porodu... Muj porod vlastne zacal ze 3 na 4teho brezna 2007, celou noc jsem pocitovala silnejsi menstruacni bolesti, a tak jsem vyckavala do rana.. pritele jsem ani nebudila, dalo se to v pohode vydrzet... k ranu byli pravidelne po 10ti minutach a tak jsem se rozhodla, ze si pujdu dat tu povestnou sprchu a uvidi se, jestli se to rozjede nebo ne... po sprse jsem si sla opet lehnout a behem peti minut to na me prislo zase, tentokrat silnejsi a uz po 6ti minutach, pak po peti... takove silnejsi tvrdnuti briska.. ale furt sem neverila tomu, ze by to mohlo byt ono, ja si to predstavovala jinak.. nicmene, vzbudila jsem pritele, a on vystartoval, a hlavne na jeho popud jsme tedy jeli. Do porodnice me prijimali s kontrakcemi po 3 minutach a otevrena jsem byla na 3 cm... nasledovala tedy priprava..klystyr, monitor, holeni... dali me na box, natocili znova monitor, zkontrolovali nalez.. stale stejny... pak PA rika dr, pichneme vodu?? On rika ne, jeste pockame aspon na 4 cm, a maminko nechcete neco na bolest, odvetila jsem ze NE, pak prisla kontrakce, a ona mi bez jakehokoliv meho vedomi vpravila neco do zily.. udajne algifen, ktery jsem tesne pred tim razantne odmitla... jenze.. po tehle injekci, kontrakce na monitoru veskere zadne, uplne odesly, me se ulevilo a necitila jsem nic, vubec nic.. nalez se zastavil a tim to skoncilo, nevolala jsem tedy ani pritele k porodu.. zastavili mi ho. Stravila jsem na boxu cely den na monitoru, pak dr konstatoval, ze se to nehybe, ze si to malicky rozmyslel, ze me ubytujou na pokoj, at si odpocinu a uvidi se, jestli se zacne neco dit. Stravila jsem tam 3 dny, monitory v klidu, nic se nedelo.. poslali me domu.. plakala jsem, protoze mi stale behala hlavou myslenka, ze uz jsem nase miminko mohla drzet v naruci a jejich vinou to tak neni, doma me cekala obrovska bonboniera za narozeni syna, jenze jsme se vratili a ja stale 2v1, bylo to pro me strasny, vazne jo . takze jsme byli doma a vyckavali, do porodnice jsem nechtela znovu jet jen tak, cekala jsem na kontrakce, ktere me poslou k zemi a pak ze pojedu, voda se stale drzela, jen silene bolesti spony, trisel a zad... obcas tvrdnuti podbricku, bolesti vystrelujici do trisel, to jeste stale nebyl duvod nikam jezdit. 100x za den telefony jestli UZ.. no strasny.
Druhy den jsme se sebrali a jeli za mamkou na navstevu, ze tam teda zustaneme pres noc, a do porodky je to od ni 5minut, kdyby nahodou, asi kolem 19.30 jsem zacala mit vazne velke bolesti, ktere neustupovaly, ani sprcha, vubec nic nepomahalo, pak mamka rekla.. no radsi jedte.. jeli sme teda, ja sem nechtela, hrozila sem se toho, ze se bude neco takoveho opakovat... a taky ze Jo....probehlo naprosto totez.. prohlidl me dr, konstatoval prijem, hlavicka uz hodne naleha, otevrena na cm, kontrakce po 4-5 minutach... Nasledoval opet klystyr atd... a ja uz zacinala mit hruzu, citila jsem, ze to jeste neni ono... proc me sem posilaji, kdyz ja nemam pocit, ze rodim, jsou to doktori, prece museji vedet, jestli rodim nebo nerodim, ja ten pocit nemela.. a taky ze ne... opet monitory, obcas nejaka kontrakce, ale k porodu to nebylo... znova na pokoj, uz jsem si tam pripadala jak debil, sestricky uz me znali... achjo. Na pokoj jsem se dostala cca kolem 21.00 vecer 7.3.2007, rano mi pise sonepka, ze zuzzi porodila v 0.30, a ja uz od dvou hodin rano tlak na konecnik a kontrakce po 3 minutach, k ranu kolem sedme uz po dvou... pak po minute, porad me chodili kontrolovat nalez se nehybal, byla sem nervozni a blokla z tech predchozich pokusu, a proste sem se neotvirala, kazdopadne tohle uz byli naprosto jasne kontrakce, rozdychavala jsem si je, neustale jsem chodila do sprchy, chodila jsem po chodbe, sedet a lezet neslo...ja celou noc nespala a nalez se porad nehybal... kdyz prisli asi v 16.oo hod a ja jsem jim rekla, ze uz proste nemuzu,. ze uz 16 hodin kontrahuju a nic se nedeje, at neco udelaj, nebo pak, az po me budou chtit at tlacim, ja nevytlacim naprosto nic, nemela jsem zadnou silu, byla jsem unavena a vycerpana, od rana jsem mela kontrakce po 1 min.. zavolali teda dr ze salu ta do me sahla konstatovala porod 3 cm, a rika, no ale neco s tim udelame, vemte si veci, jdeme na sal... v 16.00 jsem psala priteli, ze jdeme na sal, at si dozarizuje co potrebuje a ze teda vazne rodime.. prijel okamzite... klystyru me usetrili, protoze jsem ho mela den predtim.. akorat mi natocili monitor, mezitim prijel pritel... byl se mnou hodinu na priprave ve sprse, povidali jsme si, ze me to vsechno spadlo, vedela jsem ze to uz je ONO, hopsala jsem si hodinu ve sprse na mici, tam mi i nejspis praskla voda, protoze pak kdyz mi ji chteli pichnout..nemeli co :-) , pak jsem vylezla prisel Dr, rekl at si lehnu, ze me prohlidne, a ja sem se desila toho ze zase vyslovi to slovo 3cm.. ale ne.. bylo tam 5cm... sprcha a pritomnost pritele moc pomohli.. prohmatal mi bricho, rekl ze to neude velky miminko, ze tak max 3400g... dali nas na box, tatka mi pustil oblibene cd, me pichli Dolsin...za chvili sem se citila jako po flasce vodky, pritel byl u me, kontrakce silily a ja jsem si je prochydavala v klidu, zadne krecovite dychani, naprosto v klidu... asi po hodine a pul prisla PA, ze teda je mam po minute ale to na tlaceni nestaci, ze tomu pomuzou.. napichli me a to teda potom zacla bejt poradna jizda.. bolesti jako prase, kazda treti kontrakce jeden cm, kdyz jsem byla na 8 cm zazila jsem nejhorsi chvili porodu, strasne moc se mi chtelo tlacit, dychala jsem uz hluboce a rychle, pritel se mnou, bylo to sileny, ale dr mi rika ne netlacit, byla jsem na boku jednu nohu na koze... videla ale ze se tam malej dere, tak mi dovnitr strcila ruku a v kontrakci ho tlacila zpatky aby me nepotrhal.. a to bylo vazne SILENY. mezi kontrakcema uz zadne pauzy nebyli... a tak me dali na zada a mohla sem tlacit po cca 5ti kontrakcich, kdy sem porad citila jak hlavicka vyjela a zase ajela z5, se me PA rozodla nastrihnout.. nutno podotknout ze sem byla nastrizena vazne hodne.. po nastrizeni dalsi 2 kontrakce a pak uz jen uleva, nas milacek, nas malicky broucek byl na svete,.. neplakal, jen udelal mee mee, a to bylo vsechno, divali jsme se s pritele do oci, oba jsme plakali a bylo nam krasne, odnesli ho zahrat, zmerit, zvazit, a potom na prvni prisati... byli jsme konecne spolu.. vsichni tri.. patricek se hned prisal, a byl nadherny, ten blazeny pocit se neda popsat.. kazda vite o cem mluvim, bolest byla pryc... najednou jsme na svete byli jen my tri.. bylo to krasny. Nas andilek se tedy narodil 8.3.2007 v 19:20, mel 50cm a 3130g.
A byl nadherny, protoze byl NAS... i kdyz napotreti a s velkym psychickym i fyzickym vycerpanim, presto jsme se dockali, a ja bych to absolvovala znova. Protoze na konci te dlouhe cesty je naprosto prekrasny pocit euforie, a stesti, ktery se v tu chvili da jen tezko unest.. a to je na tom prekrasne!!!!!
